Jako lymfoterapeut pracuji již 6 let. Ve své praxi se stále setkávám s dotazy, co vlastně lymfatický systém je, kde se nachází, jakou má funkci. Mnoho lidí netuší, že v těle kromě krevních cév máme i cévy mízní (lymfatické), lymfatickou masáž spojují pouze s ošetřením celulitidy a berou ji jako doplněk kosmetického ošetření těla. Domnívám se, že je vhodné laickou veřejnost v tomto odvětví rehabilitace vzdělávat, aby sami věděli, čím si mohou pomoci nebo naopak uškodit a jak poznat, že je ze strany lymfoterapeuta o lymfatický systém pečováno správně.
LYMFATICKÝ SYSTÉM
Lymfatické kapiláry začínají slepě v mezibuněčných prostorách. Zde vytvářejí rozsáhlé kapilární sítě, které zajišťují oběh lymfy v určitém tkáňovém okrsku nebo orgánu. Odtud je lymfa odváděna do sběrných lymfatických cév (kolektorů). Z kolektorů přechází lymfa do hrudního mízovodu a v úrovni horní duté žíly se dostává do žilní krve. Jednosměrný posun lymfy je zajišťován chlopněmi, svalovinou lymfatických cév, filtračním tlakem, dýchacími pohyby, tlakem žilního systému, kontrakcí kosterních svalů a pulsací tepen v okolí mízních cév. V průběhu lymfatických cév jsou umístěny lymfatické uzliny, které tvoří shluky lymfoidních buněk – B a T lymfocytů. Lymfatické uzliny působí jako filtr, který zneškodňuje baktérie a další cizorodé látky. Jsou bariérou proti šíření infekce i nádorového bujení v organismu.
Pokud dojde k uzávěru lymfatických cév nebo uzlin, dochází k stagnaci lymfy, která se začne hromadit v mezibuněčných prostorách a postupně dochází k tvorbě lymfedému. Jde o vysokoproteinový otok, který vytváří chronický zánět měkkých tkání v postižené oblasti. To může postupně vést k jejich fibrotizaci a sklerotizaci. V konečném stadiu může dojít k nádorovému bujení.
Lymfedém rozdělujeme na primární a sekundární. Primární lymfedém je vrozený. Sekundární lymfedém může vzniknout po operacích, ozařování, po zánětech, traumatech, v důsledku žilní nedostatečnosti, uzávěrem lymfatického systému nádorem.
Lymfatický systém se vyšetřuje odebráním podrobné anamnézy, pohledem, pohmatem a zobrazovacími metodami – radionuklidová lymfografie. Pro doplnění vyšetření se může použít magnetická rezonance, počítačová tomografie, ultrazvuk.
LÉČBA LYMFEDÉMU
Léčba lymfedému musí být vždy komplexní. Zahrnuje lymfotaping, manuální a přístrojovou lymfodrenáž, kompresivní léčbu, bandážování, pohybovou a dechovou terapii, hygienu kůže, změnu životního režimu ( vhodná strava, pohyb, pobyt na čerstvém vzduchu, nekouřit, dostatečný pitný režim aj.), hydroterapii, enzymoterapii, psychoterapii. Vhodnou alternativou či doplňkem ke kompresní léčbě lymfedému je i lymfotaping – speciální technika aplikací elastických pásek na kůži k podpoře drenáže otoku.
INDIKACE LYMFODRENÁŽE
Indikace manuální a přístrojové lymfodrenáže: poúrazové a pooperační stavy, arthrozy, stavy po operacích žil, distorze, Morbus Bechtěrev, revmatoidní arthritida, chronická polyarthritida, chronické astma, stavy po zánětu žil, hypertenze, únavový syndrom, stavy po ablaci prsu (vždy až po dohodě s onkologem), sterilita, klimakterické potíže, otoky v graviditě (musí být vždy konzultovány s gynekologem nebo praktickým lékařem z důvodu vyloučení systémových otoků), stavy po mozkových příhodách, parézy, syndrom bolesti hlavy, migrény, stavy po operaci plotének, vertebro-algické syndromy, boreliozy, chronické záněty dutin, zvětšená adenoidní vegetace, edémy, lymfedémy.
KONTRAINDIKACE LYMFODRENÁŽE
Kontraindikace manuální a přístrojové lymfodrenáže: infekční onemocnění, akutní bakteriální a virová onemocnění, akutní infarkt myokardu, akutní centrální mozková příhoda, akutní vředová choroba, zvýšená teplota, těžká srdeční onemocnění, akutní astma bronchální a kardiální, hyperthyreoza, akutní žilní onemocnění, menstruace, záněty vejcovodů, spastická zácpa, břišní bolesti.
Vyšetření a ošetření lymfatického systému musí vždy provádět kvalifikovaný lymfoterapeut, který zhodnotí aktuální stav pacienta a indikuje vhodnost ošetření. Před manuální i přístrojovou lymfodrenáží musí vždy dojít k uvolnění bazálních – krčních uzlin!!!!!
